Žula a její vlastnosti

Žula neboli granit je přírodní kámen, který se řadí mezi hlubinné vyvřelé horniny. Patří mezi horniny kyselé, což znamená, že obsahuje přes 65 % křemičitanové složky. Skládá se zejména z křemene, živce (který ovlivňuje její barvu) a slídy. Tyto složky tvoří více než 90 % jejího složení.

Žula může mít různé barvy – od bílé, růžové, červené, nažloutlé, nazelenalé až po tmavé až černé odstíny. Oblíbené jsou obvykle šedé odstíny žuly.

Původ žuly lze hledat zejména v prekambriu, tedy v nejranějším geologickém období vývoje Země, které zahrnuje prahory a starohory (tj. od vzniku Země až do doby před 541 mil. let). Žula je v současnosti znám pouze na Zemi, kde v současnosti tvoří velkou část kontinentální kůry.

Tuto tradiční českou surovinu využíváme jako stavební materiál již po mnohá staletí. Díky svým fyzikálním vlastnostem je vhodným materiálem pro stavby, které vynikají jedinečným vzhledem, ale také stabilitou. Je známá především pro svou tvrdost a dlouhověkost. Ne nadarmo se jí říká „věčný kámen“.

Okouzlí vás především svou tvrdostí, pevností a odolností vůči vysokým teplotám nebo mechanickému poškození. Je vysoce rezistentní vůči teplotě, špíně, povětrnostním podmínkám a téměř nevstřebává vodu. A právě proto je tak široce používána ve stavebnictví, kde jsou vlastnosti jako pevnost a trvanlivost žádoucí.

Hlavním rysem žuly je její zrnitost. Může být hrubozrnná, středně zrnitá nebo jemnozrnná. Je mnohem tvrdší než mramor, její tvrdost je mezi 6 a 7 stupni v Mohsově stupnici tvrdosti. Praktické vlastnosti a elegantní vzhled žuly otevírají návrhářům a architektům téměř neomezené možnosti tvorby a umožňují jim z tohoto kamene realizovat i ty nejodvážnější návrhy.

Historie

Využití granitu jako stavebního materiálu má velmi dlouhou a bohatou historii. Ve starém Egyptě byla hojně používána na stavbu monumentálních staveb. Vystavěná je z ní například třetí největší egyptská pyramida, tzv. Červená pyramida, která své jméno získala díky svému světle červenému odstínu.

Červenou žulu najdeme i ve Velké pyramidě v Gíze, kde z ní byl vyroben obrovský žulový sarkofág. Kromě starého Egypta, kde se kromě pyramid hojně používal pro stavbu sloupů a stěn nebo pokládání podlah a prahů, najdeme nespočet žulových staveb i v jižní Indii. Zejména za vlády krále Rajaraja Chola bylo vystavěno mnoho rozsáhlých hinduistických chrámů.

Žula byla zdrojem materiálu i pro mnohé známé stavby a památky v Čechách, jako jsou třeba pomník Františka Palackého na Palackém náměstí v Praze, podstavec Husova pomníku na Staroměstském náměstí, Městská knihovna na Mariánském náměstí nebo mnohé stanice pražského metra.

Využití

Granit je často využíván v exteriéru i interiéru jako stavební, obkladový či dekorační kámen. Z hlediska těžby je granit dobře štípatelný, vyrábějí se z něj proto například dlažební kostky, krajníky, obrubníky, schody, soklový kámen apod. Hojně se používá pro místa, která mají na první pohled ohromit oko kolemjdoucího. Především tedy na náměstích, v parcích, zahrádkách a klikatých městských uličkách.

V interiérech se nejčastěji setkáváme s leštěnou žulou, která do prostoru přináší dotek přírody a pocit jedinečnosti. Díky jeho vynikajícím vlastnostem poslouží jako obkladový materiál na stěny, podlahy nebo jako kuchyňská pracovní deska. Fantasticky vypadají například také kamenné parapety, elegantní schodiště nebo dlažba. Leštěné granity se též hojně využívají jako náhrobní kameny a jiné součásti pomníkové architektury.

Zpět na přehled článků